Kočky námětem kriminálek
08.03.2015 18:37
"Myslel jsem, že jsem všechno prokoukl," řekl mu Qwilleran, "ale už si tím nejsem zdaleka tak jistý."Koko to
nekomentoval, seskočil na židli u psacího stolu a odtud na stůl. Znehybněl a zadíval se na červenou nádobu. Přikrčený a s ocasem postaveným jako anténa se připlížil blíž, jako by ta keramika bylo něco živého. Opatrně ji očichával s postavenými vousy. Hýbal čumáčkem a cenil zuby. Čichl znovu a pak vydal zvláštní varovný zvuk, začínající tiše a končící ohlušujícím zavřeštěním "Oba se mýlit nemůžeme," řekl Qwilleran. "Všechno, co ten člověk říkal, je lež, a Joy je mrtvá."
nekomentoval, seskočil na židli u psacího stolu a odtud na stůl. Znehybněl a zadíval se na červenou nádobu. Přikrčený a s ocasem postaveným jako anténa se připlížil blíž, jako by ta keramika bylo něco živého. Opatrně ji očichával s postavenými vousy. Hýbal čumáčkem a cenil zuby. Čichl znovu a pak vydal zvláštní varovný zvuk, začínající tiše a končící ohlušujícím zavřeštěním "Oba se mýlit nemůžeme," řekl Qwilleran. "Všechno, co ten člověk říkal, je lež, a Joy je mrtvá."
Kočka, která viděla rudě
Rozsáhlá řada detektivních románů americké spisovatelky Lilian Jackson Braun se zrodila roku 1966, kdy vyšla první kniha s názvem Kočka, která uměla číst pozpátku. Kromě stejně začínajícího názvu je společným znakem všech těchto napínavých a čtivých příběhů Jim Qwilleran, žurnalista s nosem na zločin, jeho výjimečně nadaný siamský kocourek Koko a o něco později do party přibyvší kráska, siamka Yum Yum. Pravdou je, že Qwilleran by byl bez pomoci svých ušatých pomocníků v pátrání často naprosto bezradný.
Lilian Jackson Braun (nar. 1916) se ke kočičí krimi dostala docela klikatou cestou. Tvrdí, že ani o záhadách, ani o kočkách toho vlastně nikdy moc nevěděla. Vypravěčský talent o sobě ale dal vědět velmi brzy a Lilian se rozepsala o věcech jí dobře známých: táboření skautek, středoškolském baseballu, francouzském dvoru osmnáctého století. Kupodivu však žádná z jejích povídek nekončila šťastně.
Když mladou Lilian matka viděla, jak pláče nad psacím strojem přemožena vlastním smutným příběhem, pobízela ji, aby napsala něco veselého, co ji pro změnu rozesměje. V té době Lilian netušila, jakou inspirací by jí mohly být kočky. Až v dospělosti, s manželem, kariérou a bytem ve vysoké budově s výhledem, se stala majitelkou svého prvního zvířátka. Byl to siamský kocourek Koko (plným jménem Kao K'o Kung), který se stal spřízněnou spisovatelčinou duší a také předzvěstí budoucího úspěchu. Kocourek bohužel ve dvou letech tragicky zahynul pádem z okna a Lilian věděla, že smutek a noční můry zažene, až když se svěří papíru. Výsledkem byla krátká, ale úspěšná povídka s názvem "The Sin of Madame Phloi" (Hřích madam Phloi), která je vyprávěna z pohledu siamské kočky a vyšla v časopise Ellery Queen's Mystery. Odtud byl už jen krůček ke slavné řadě "Kočka, která..." - vydavatel si brzy žádal další "kočičí záhady" ve větším rozsahu a Lilian nebylo třeba příliš pobízet. Inspirací jsou jí v průběhu let další kočky, které s ní sdílejí život, ale tím hlavním impulsem navždy zůstane její milovaný Koko.
U nás tato série vychází v nakladatelství MOBA ve vlastní edici od roku 2003 a do roku 2008 spatřilo světlo světa 24 titulů. Další vydání se připravují, a jelikož je paní Braun stále spisovatelsky aktivní, jistě se můžeme těšit na nové záhady, které pomocí drápků a vousků řeší dvě štíhlé kočky a jejich poněkud méně bystrý otvírač konzerv.
Autorka: Lenka Pazderková
Zdroj: https://www.miciny.cz/clanky/ostatni-clanky-50/kocka-ktera-1919/
Fotoarchiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ