Kočka zbožňovaná i zatracovaná

Kočka patří mezi nejdéle chovaná zvířata. Člověka provází celými tisíciletími. Dočkala se jak uznání a obdivu, tak zatracování a nenávisti. Neexistuje asi jiný tvor na této zemi, který by byl tolik popisovaný ve všech možných kulturách a náboženstvích. 

 

Kočky jako bohyně

 

Zřejmě se nejvíce o kočce, coby uctívanému zvířeti, hovoří v souvislosti se starým Egyptem.Odtud také kočka domácí nejspíše pochází, ale jistě to nevíme. Jisté ovšem je, že právě tady byla kočka opravdovou bohyní. Kočka byla znázorňována a uctívána v postavě bohyně Bastet, což byla bohyně krásy, plodnosti a mateřství. Střediskem kultu Bastet bylo město Búbastis, jemuž vévodil nádherný chrám.

Některé prameny tvrdí, že kočky byly této bohyni i obětovány a pak slavnostně

pohřbívány v chrámech tomu určených.

 

V každém případě ale byla kočka v Egyptě nedotknutelným zvířetem a její zabití znamenalo jistou smrt. Kočka byla prostě nedílnou součástí zdejší civilizace. Chovali ji jak bohatí, tak chudí a pokud v některé rodině zemřela, bylo s ní nakládáno stejně jako s lidmi. Mnoho koček bylo i balzamováno a poměrně často pohřbíváno do hrobky svého majitele. Rodina také držela smutek.

 

Historik Herodotos ve své knize uvedl, že pokud v domě hořelo, nikdo se nestaral o hašení. Nejprve se musely zachránit kočky.

 

Mohamedovo poselství

 

Islám ctí kočky dodnes. Podle pověsti měl prorok Mohamed kočku jménem Muezza. Prorok nedal na kočky dopustit, protože mu prý jedna zachránila život před hadím kousnutím. Od té doby byla kočka posvátná. Dokonce se vypráví, že když se jednou Mohamed oddával modlitbám, spala mu Muezza na rukávu. Když skončil, rukáv si odstřihl, aby kočku nerušil.

 

Na rozdíl od psů, kteří jsou v islámu považováni za „nečisté," kočka je vítanou společnicí právě u modliteb.

 

Dobro i zlo

 

Důležitou roli hrála kočka i v Číně. Kočky zde byly vysoce ceněny jako přátelé člověka pro svou schopnost lovit hlodavce a chránit tak úrodu. Stejně se zde ale rozšířila pověra, že černá kočka nosí smůlu a byla také často proto usmrcována. Bílá nosila naopak štěstí. Později se ale Číňané dívali na kočku jen jako na zdroj potravy.

 

Podobné to bylo i v Japonsku. Tříbarevné kočky byly společnicemi při plavbách, protože od lodí zaháněly všechno zlo. Musely mít ale krátký ocas, protože v dlouhém a rovném ocasu se prý skrýval hadí démon.

 

Kult čarodějnic

 

Jako nejkrutější se vůči kočkám zachovala ve středověku křesťanská církev. Když začaly v Byly souzeny se svými majitelkami, jež byly označeny jako čarodějnice. Často musely podstupovat také kruté mučení a pak končily na hranici stejně jako jejich majitelky. Někdy byly dokonce mučeny a upalovány samostatně. Stačilo, pokud někdo ukázal prstem a osud nebohého zvířete byl zpečetěn. Pokud ale měla kočka v srsti na čele kresbu ve tvaru „M", byla ušetřena. Taková kočka byla považována za zvíře Matky boží Marie.

 

Evropě hony na čarodějnice, kočky byly, bohužel, jejich součástí. Církev označila kočky jako společnice ďábla. 

 

V těchto dobách byla kočka v Evropě skoro vyhubena. Její stíhání skončilo až s koncem honu na čarodějnice.

 

Kočka, milá společnice

 

Dnes je kočka stále více ceněna jako společnice. Její chov je velmi oblíben. Jedná se o nenáročné zvíře, které se hodí i do bytu. Začíná být oblíbenější, jak pes. V každém případě je kočka milou a nenáročnou přítelkyní člověka

 

Výzkumy dokonce ukázaly, že kdo má doma kočku, žije déle a mnohem šťastněji, než ostatní.

 

 

Zdroj: https://www.miciny.cz/clanky/ostatni-clanky-50/kocka-zboznovana-i-zatracovana-1792/

Fotoarchiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ